Šplíchal a Kanta v GNH
03. 05. 2019
Galerie na Hradě v Hradci Králové připravila na jarní sezónu výstavu dvou umělců z Vysočiny, kteří patří v současnosti mezi nejvýraznější osobnosti výtvarného umění tohoto regionu. Oba se již několikrát setkali na společných výstavách, včetně výstav „Konkretní podzim“ Klubu konkretistů 3 v Hradci Králové.
Zdeněk ŠPLÍCHAL se narodil 20. 11. 1948 v Třebíči, kde celý život žije a tvoří. Patří k originálním třebíčským výtvarníkům, kterým se podařilo překročit práh rodného regionu a svými díly je dnes zastoupen v patnácti galeriích a v mnoha soukromých sbírkách v České republice, ale i v zahraničí. Uspořádal na padesát autorských výstav a účastnil se několika desítek kolektivních výstav jak v České republice, tak i v zahraničí – Rakousko, Francie, Nizozemí, Švýcarsko, Německo, USA.
Tvorba Zdeňka Šplíchala je rozsáhlá, její začátky spadají do druhé poloviny 60. let minulého století a zasahuje oblast kresby, malby, grafiky, koláží, dále se také zabývá tvorbou výtvarných objektů – plastik a experimentální tvorbou. V době totality mu nebylo umožněno studovat výtvarný obor na VŠUP v Praze, kam se po studiu na gymnáziu (SVVŠ) hlásil. Proto byla jeho školou setkání a spolupráce s výtvarníky jako byl třebíčský Ludvík Bahner, který jej učil kresbu a malbu, dále jeho učitel Ladislav Novák, známý výtvarník, básník a překladatel, dále to byl prof. Antonín Kybal, brněnský Jiří Valoch, Dalibor Chatrný a také Eduard Ovčáček. Důležitým mezníkem pro Zdeňka Šplíchala bylo absolvování Školy výtvarného myšlení prof. Igora Zhoře v letech 1984–1989. V 90. letech pak absolvoval studium na Jihočeské univerzitě, Teologické fakultě v Českých Budějovicích (titul Mgr.) a v roce 2003 vystudoval obor Výtvarná kultura na téže fakultě.
Zdeněk Šplíchal ve své tvorbě prošel obdobím od malíře krajináře přes novou figuraci a geometrickou abstrakci ke svébytné poloze tvorby. Má dar stejně důsledně racionálně zkoumat geometrické experimenty jako tuto rozumovou polohu zcela opustit a nechat expresivním způsobem promlouvat podvědomí. Tato rovnováha racionálního a emocionálního přístupu v tvorbě je Šplíchalovou výraznou předností. Patří k tvůrcům, kteří pracují v cyklech, kde tvůrčí cesta má začátek a závěr, ale závěr cyklu již vytyčuje přechod k jinému souboru, který znovu musí být vytěžen, aby mohl být opět finalizován a opuštěn.
V loňském roce k sedmdesátinám uspořádal Zdeněk Šplíchal čtyři samostatné výstavy pod názvem Vědomí ne) skutečnosti (HG v Novém Městě na Moravě, OGV v Jihlavě, Galerie Stará radnice ve Žďáru nad Sázavou a Galerie Malovaný dům v Třebíči). K tomuto výročí vyšla v nakladatelství Akcent obsáhlá publikace, která dokumentuje jeho tvorbu v hlavních rysech (texty Ivo Bindera, Petra Štěpána, Jiřího Valocha, Ladislava Nováka a Ilony Staňkové). Na současné výstavě představuje autor část tvorby z posledního období.
Antonín KANTA se narodil 26. 11. 1952 ve Žďáře nad Sázavou. Žije a tvoří v Hamrech nad Sázavou a Žďáře nad Sázavou. Jiří Valoch se o Antonínu Kantovi vyjádřil, že dnes představuje jednu z nejoriginálnějších osobností vysočinského regionu a dnes má již nezastupitelné místo v našem umění.
Uspořádal více jak 50 samostatných výstav v galeriích v České republice. Zúčastnil se více jak 90 kolektivních výstav v České republice a 9 kolektivních výstav v zahraničí – Dánsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Litva. Je zastoupen v mnoha státních i soukromých galeriích.
Rozsáhlá tvorba Antonína Kanty započala fotografií a posléze se přidávala kresba, koláž, asambláž i grafika. První seznámení s fotografií bylo na základní škole. Vystudoval strojní obor a Institut výtvarné fotografie Praha. Počátky fotografické tvorby byly zejména v reportážní fotografii. Během této fotografické tvorby se začal zajímat i o ryze výtvarné fotografické práce, zejména ženský akt s geometrickými prvky. Geometrie postupem začala převládat a přidávaly se i jiné výtvarné techniky. Jeho tvorba vzniká v cyklech.
Do druhé publikace zaměřené na kresbu, která byla vydána v roce 2017 u příležitosti několika výstav napsal Josef Chalupa ředitel Horácké galerie v Novém Městě na Moravě: „ Když přehlédneme celou dosavadní Kantovu tvorbu včetně fotografické, která je její nedílnou součástí, uvědomíme si vzácnou kontinuitu, jejímž výraznými znaky jsou vedle nevyčerpatelné kreativity především hravost, radost z tvůrčí činnosti a neustálé hledání a objevování nových postupů a variování tématiky i postupů již použitých s úsilím jejich důsledného vytěžení a vždy precizní řemeslné zpracování.
Od samého počátku je snad díky prvotnímu využití fotografického přístroje Kantova tvorba prolnuta světlem, jehož vlivem vyvolává při recepci přirozenou nediktovanou radost a pocity optimismu. Kantův obdiv k přírodě a lidskému bytí je vyjádřen jak ve fotografických cyklech, tak v abstraktních kresbách. Léty získaná moudrost a nahlížení problémů z nadhledu a odstupu se projevily vnitřním zduchověním tvorby“.
Na této výstavě je Antonín Kanta zastoupen výběrem z cyklů kreseb, které jsou z posledního období a ukazují, kterým směrem se jeho tvorba ubírá
